Neustále a pořád stále dokola označují lidé, publicisté a novináři různá nacistická a fašistická hnutí jako „extrémní pravici“. A to i přesto, že na toto téma toho již bylo napsáno mnoho. Naposled obsáhle na Neviditelném Psu. Ale i v diskusích na tomto blogu se tento nesmysl probíral. Nic však nepomáhá. Proč?
Domnívám se, že jednou z hlavních příčin tohoto stavu, je obtížnost představy fašistů na politické přímce jinde než úplně vpravo. Ale ona je tato pravolevá přímka, kterou mají všichni zažitou, tak zjednodušující, až je nesmyslná. Tato nesmyslnost a nelogičnost se běžně projevuje právě ve vztahu k nacistům, fašistům a podobným autoritativním ideologiím. Mimo to ovšem zkresluje celé politické spektrum.
Východisko z této situace je známé a běžně používané (patrně však ne u nás). Je jím klasický graf tvořený dvěma osami, kdy první vodorovná osa znázorňuje míru svobody trhu (vlastně tradiční levice-pravice) a druhá svislá osa pak znázorňuje míru individuálních svobod (kategorie u nás evidentně podceňovaná). Zařadit do grafu většinu politických stran a ideologií podle těchto dvou kritérií není žádný problém. Vznikne tak přehledná mapa politických ideologií (viz níže).
Kam svým smýšlením a naturelem patříte vy si můžete vyzkoušet sami třeba zde. (výsledný graf bude mít asi opačně orientovanou svislou osu, než je na mnou použitých grafech).
A proč v grafu není dnes v celé Evropě tak populární hnutí Zelených? Důvod je prostý. Zelení nemají základ v nějaké politické ideologii, jsou jednostranně orientováni na předmět svého zájmu. Můžou se tak rekrutovat z jakékoli části politického spektra. O tom se ostatně můžete přesvědčit třeba na stránkách LNSG, sebranky, která dokáže zmotat dohromady svobodu jednotlivce, národní akci, socialismus a ekologii. Tedy alespoň v názvu strany.
No a tak když jsme teď uvolnili místo na krajní pravici, kdo tam vlastně patří? Jak vyplývá z grafu jsou to anarchokapitalisté Murraye Rothbarda. Ti však odmítají jakoukoli formu násilí a nátlaku. Cože? Pravicoví extrémisté bez násilí? To se levicovým ideologům vůbec, ale opravdu extrémně, nehodí do krámu.
Na závěr zavádím k takto vzniklé mapě politických směrů nový termín – osa svobody. Tato osa je průnikem stejně vysokých hodnot na stupnicích tržní a individuální svobody. Počátek má v nulových hodnotách a konec ve spojnici maximální míry svobody trhu na jedné a osob na druhé straně. Na osu svobody můžeme pomocí kolmic promítnout jednotlivé politické směry. Snadno tak například zjistíme, že konzervativní „pravice“ je mnohem svobodnější než socialistická „levice“. Pro někoho možná překvapení 🙂