Reklama
 
Blog | Radovan Krejčí

Marian Palla – Retrospektiva

Minulé úterý před pátou jsem rychle dočetl blog Respektu :-) vypnul počítač a mazal na vernisáž do Domu umění. Proč by taky ne. Vždyť je to zdarma a ještě vám tam nalíjí čistého vína. A že ho tam měli. A dobré.
A zde je několik postřehů.

Marian Palla „je výtvarník, hudebník atd…, říká se dokonce, že je konceptuální umělec, protože nedělá nic pořádně. Sám Palla osobně neví, co je. Kdyby to věděl, upnul by se na jednu oblast, aby přestaly řeči, a měl by pokoj„.

Na retrospektivní výstavě jsou k vidění ukázky od jeho prvopočáteční tvorby až po exponáty vzniklé přímo při instalaci, čili zcela čerstvé. K instalaci bych poznamenal, že Palla mimo jiné používá zvláštní způsob jak si ji ulehčit, a tak některé z jeho prací nemají vůbec žádné názvy a jiné mají svůj název napsán přímo v obraze. Energie se dá přece využít mnohem více tvůrčím způsobem, než je připevňování popisků u obrazů.

Marian Palla stojí pevně ukotven na zemi svými kameny, hliněnými artefakty i obrazy malovanými hlínou na cokoliv a zároveň se přitom vznáší kdesi vysoko ve stratosféře takřka nepostřehnutelných spojení věcí, myšlenek, slov a jejich jinovýznamu.

Na výstavě můžete například vidět kus hrubě opracované dřevěné desky s nápisem „Toto není velbloud“, celý „stoh“ papírů popsaných „jen tak“, nebo na první pohled „standardní“ abstraktní malbu nazvanou „Nepovedený obraz“.

Asi největší rozruch však způsobila mikrovlnka v níž bylo možno vypálit si podle Pallova návodu CDéčko. Připravených jich bylo dost. Téměř důstojný poklid výstavních síní tak byl s takřka strojovou pravidelností řerušován docvaknutím dvířek, zakrátko následovaným záblesky s patřičným zvukovým efektem a charakteristickým cinknutím. Cink. Cink… Pak už si hravé duše vytahují vypálené artefakty, které posléze překračují hranice výstavy a nezadržitelně se šíří do světa.

 

 

Reklama

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jednotlivá díla mnohdy působí naprosto absurdním až trapným dojmem, vše se však mění v sériích a liniích v nichž jsou tvořeny. Exponáty nejsou izolovanými objekty, ale jsou nedílnou součástí celku. Díla musí komunikovat mezi sebou a s divákem jako jakýsi orchestr (asi proto, že sám umělec je také hudebník).

Výstavu Mariana Pally v opavském Domě umění stojí za to vidět. Pokud nejste z daleka, nebo máte kolem cestu, nenechte si ji ujít. Potrvá do 23. listopadu.